Archiv pro měsíc: Leden 2011

Mouchy? Mouchy! Mouchy?

Jasně, jsou to jenom mouchy, ale zkuste si vzít k saku kraťasy – tak nazí nejste, ale za debily jistě. A to samé se děje tady těmhle šikulům, kteří byli líní – co vlastně? – myslet, zaplatit za textaře, přečíst si to po sobě, dávat bacha ve škole? Co já vím? Prostě byli líní.

– Vánoce mají být s velkým V.

Správně by měla další věta vypadat: „Poradíme, jak získat svoji postavu zpět. Nyní akce.“

– Na konce vět patří tečky a ne že ne.

– Proč je najednou jedno SLOVO velkými písmeny?

– Kdo by nechtěl být štílý, že… Překlepy svědčí o tom, že dotyčný to ani nečetl. A jestli jo, o to hůř.

Velké V ve vám, vás atd. patří jenom do dopisů. V žádném případě ne na web do marketingového textu. Je to nešvar, ale nedáváte tím najevo, že si příjemců inzerce vážíte, ale jenom to, že jste ignoranti, kteří si myslí, že čtenář nepozná, že to je inzerát určený mase a ne jenom jemu jedinému.

– Proč je „Pomůžeme Vám, DVD pro každého zdarma“ jedno souvětí? Ty dvě výpovědi nejsou k sobě v žádném vztahu.

– S vykřičníky opatrně. Jaký je rozdíl mezi větou „Najdeme vám nejlepší dovolenou!“ a „Najdeme vám nejlepší dovolenou.“ Vykřičník vykřikuje, ale obsah sdělení nijak nezdůrazní.


Zkrátka: Pokud jste při psaní textu v pohodě vy, je to brnkačka a vlastně to máte za minutku nějak naflákané a tradá za zábavou, o to víc energie bude muset do pochopení textu vložit čtenář. A na to se vám každý vybodne. Musí to být naopak – vy si to po sobě přečtěte desetkrát, aby to pak čtenář měl šanci pochopit na první dobrou a nemusel se zabývat chybama a nesmyslama, které tam namrskáte.

Že je to dneska každému už putna a většina lidí tyhle nuance nepozná asi tak, jako nezná slovo nuance? Možná je to pravda. Ale víte čím to je? Protože autoři takových textů mají své publikum za debily, a tak pro ně také tak píšou. Sami do této kategorie patří. A hlavně, takto postavená debata nemá smysl – psát se má kvalitně a flákat to je na pytel.

Hrubým dlátem uděláte leda rakev z fošen, rozhodně ne intarzovanou komodu.

Produktové psaní

Vždycky lituju všechny, co píšou po nocích produktové popisy na web. Představte si, že máte popsat za dvě hodiny 70 lahví vína. Kolikrát asi napíšete barva, vůně, buket, plný, vyzrálý a podobné slinty. Nebo koupelnové baterie, sprchy. Zlo, čiré zlo. Pak se ani nelze divit, že z vás vypadne něco jako:

„Díky obzvláště dlouhé sprchové tyči Raidance Unica 150 se „“prodlouží““ komfort sprchování o celých 60cm a umožňuje nám tak zažít požitek ze sprchování od hlavy až k patě.“

Nevymyšleno ani slovo, včetně těch dvojitých uvozovek.

Čtení v Respektu

Kdybyste si chtěli počíst, co tak píšu do novin, tak tady máte moje články, které v poslední době vyšly v Respektu. Na pytel je akorát to, že jsou některé placené. Ale já jim rozumím, to zase ne že ne. Jo, myslím, že by mohl bavit hlavně ten nejnovější text o atentátu na Heydricha. K té věci se ještě musím vrátit, zdá se, že ne všechno bylo tak, jak nás učili. Teda spíš neučili. No, kouknem tomu ještě na zub.

Pešek

Tak jsem se zase na chvilku vynořil z kanclu a šel jsem si užít tu starou dobrou novinařinu do první linie. Doslova. Dělat rozhovor s Liborem Peškem samozřejmě není žádná investigace ani boj o přežití při válce v Tiráku. Ale bez legrace – bylo to parádní, protože fotky k rozhovoru dělal Antonín Kratochvíl a ten naopak o novinařině v první lajně ví své. Když jsme seděli v kavárně, tak to z něj jenom padalo – jak se mu vzdalo 12 Iráčanů, jak v plné zbroji přepadl přes zákop a musel se hrabat zpátky palba nepalba… Tak se mají bavit chlapi. A Pešek? Tak jednak je to dirigent, který rád střílí, což by samo o sobě stačilo. Ale on navíc dovede třeba říct, že jak ho kritici chválí za vyzrálá a decentní dirigentská gesta, tak to že je tím, že už prostě nemůže těma prackama máchat jako za mlada a že ho bolí ramena, jako všechny starý dirigenty, takže radši dělá úsporná gesta. Žádný mistrovství, artróza. Kdyby moh, tak jim na ty úsporný gesta z vysoka… Jasně, staří machři. A tak to má být.

Ujezdit si gumy

Až nedávno jsem si uvědomil, že mi vlastně nikdy nedošlo, proč je ten slavný Michelinův průvodce Michelinův. Co mají herdek společného nějaké hvězdičky pro kuchaře s pneumatikama. Jasně, řešení je prosté – výrobci gum chtějí, aby se gurmáni z celého světa, ale hlavně žrádlem posedlí Frantíci, mohli ujezdit, aby vymetli všechny doporučované kuchyně. A ono to fakt tak bylo. Když bratři Michelinové vynalezli někdy kolem roku 1900 nafukovací gumy na auta, vyrobili průvodce, aby lidi víc jezdili a museli gumy měnit. Ideální spojení – cestování a jídlo. Akorát, že na začátku v tom průvodci nebylo ani slovo o restauracích. Jenom návody, jak zacházet s gumama a pár tipů na hotely, kde přespat, když vám guma rupne, a spousta reklam. Až po dvaceti letech na to přišli – galusky už něco vydržely, ale lidi se chtěli víc bavit. A tak vznikl průvodce po restauracích. A má dneska spoustu podob a miliony výtisků a na reklamu kašlou, prostě ji nepotřebují uveřejňovat. Machři. Ale stejně mi pořád ten první nápad přijde nejlepší…

Kam se hrabou všechny nápodoby michelinských hvězdiček. Těm jde vždy tak či onak jen o gastronomii, to chytré marketingové uvažování bratří michelinů už v tom nikdy není. Je to fajn, ale ne sexy.