Archiv pro měsíc: Listopad 2010

Je čas smrdět!

Dárky letos doma nakupujeme hlavně po webu. Žena vybere, objedná, já cestou z práce vyzvednu – prodejnu e-shopu mám cestou. Klape to. Akorát kdyby nechodily ty stupidní newslettery, které by potřebovaly textaře jako prase drbání. Co to, proboha, má být – Je čas vonět.

Každá věc ukáže svoji blbost, až když jí obrátíte v opak. Zatímco opak od jara je podzim, od slunce měsíc nebo od pondělí neděle, a nikoho na tom nic nezarazí – opakem od oblíbeného pojmu „hustý“ je „řídký“. A přesto nikdo z těch, co říkají, že něco je hustý (film, sousedova máma, nový iPhone), nikdo neřekne, že totéž je řídké, i když by to tak stokrát bylo. Kdyby si někdo v Mallu dokázal obrátit kreativní slogan jejich newsletteru, asi by se pousmál a hodil ho do kýble. Leda by mu přislo normální, že je čas smrdět.

Bacha, whiska vypaluje klapky

Žít bez mobilu se dá. Když se živíte psaním, tak byste kolikrát dali nevím co, kdybyste našli sílu věčně uřvaný telefon na půl dne vypnout. A manželku taky. A psa. A starosti. A hypotéky… Prostě všechno to, co vás nutí se nějak protlouct a uživit, vám zároveň znemožňuje cíle dosáhnout. Takže nakonec vypnout mobil je nejmenší problém.

Ale žít s mobilem, do kterého jste si vylili wizoura a vypálili si tak všechny klapky, to je teprve super. SMSky chodí, lidi volají a vy se můžete jenom dívat. Nenaděláte nic. Trochu jako v kleci. Kdybych před časem nepsal Vodafonu sám ty dopisy odmítající reklamace, tak bych to snad ze zoufalství i zkusil. Copywriter bez mobilu je nahraný. Někdo volá, co to asi bude – nový klient, který to podruhé už nezkusí? Takže jestli je ještě něco horšího, co vás ruší od práce, než zvonící mobil, je to zvonící mobil, který nemůžete zvednout a musíte si psaním honem vydělat na nový. Čert aby to spral.

Na klienty se nenadává…

… ale někdy dá práci se jim nesmát.

  • “dobrý den, vaše cena je pro nás příliš vysoká, ale překladatel, který na naši cenu přistoupil, si neví rady s některými těžkými slovy. můžeme se domluvit, že nám za pár korun přeložíte pár složitějších technických termínů? bude toho maximálně několik desítek. děkuji za odpověď.”

  • “Můžete prosím toho pána na fotce, co je zády, otočit tak, aby byl čelem?”

  • “Váš koncept bohužel není kampaňovatelný”

  • “Přidejte do animací 10 % vtipu.”

Krátit, rubat, rvát ze živého

Jo, rubání textu to je copywriterova slast.

Volá grafik, že rozhovor teče. Je tam textu tak na dva rozhovory a co prej s tím. Jiní se hroutí, editor však neváhá, koukne a vidí, že rozhovor pěkně přirozeně končí v půlce, dál už jsou to jenom pindy (teda snad, kdo by se s tím četl). Tak půlku rovnou vyhodí. Stačí tak? No stačí. Super…

To ještě není nic složitého. Jdou i horší věci. Teď jsem třeba pro rozhlas připravoval čtení z románu Jiřího Šulce Dva proti Říši. Knížka napínavá jako kšanda. Když jsem ji četl, nepustila mě celou noc do postele. Když jsem ji pak četl už s tím, že ji budu muset pokrátit, dost jsem se třásl děsem… Z nějakých 400 stránek udělejte 150, aby to pořád byl super román… A aby vás autor rovnou nezabil. Ale mě to krácení baví. Sekat cizí texty to je pro editorský řezníky pošušňáníčko.


Tak abyste neřekli, tady máte ukázku. Nejdřív originální text:

Josef Gabčík doběhl na hlavní silnici vedoucí k mostu. Nedokázal potlačit zvědavost a podíval se nahoru, do zatáčky, kde se to všechno tak pokazilo. Viděl srocený dav a nejasně slyšel i hlasy.

Vzdychl a obrátil se znovu dolů, k mostu. Heydrichovo auto přes něj dnes sice nepojede, ale Heydrich nepochybně ano. Ulice před ním vypadala úplně normálně, jako by se tu dnes nic zvláštního nestalo. Vypadalo to, že poplach ještě nikdo nespustil.

Když zasouval pistoli zpět do podpažního pouzdra, všiml si, že se k zastávce před mostem blíží tramvaj. Znovu se rozběhl. Mohl si to dovolit – na člověku, který dobíhá tramvaj, těžko mohl někdo vidět něco podezřelého.

Naskočil na zadní schůdky právě ve chvíli, kdy se tramvaj začala rozjíždět. Ještě jednou se podíval nahoru k zatáčce. Stál tam pořád ten stejný zástup, a pořád nikde žádné sirény, žádné německé uniformy.

Zhluboka se nadechl.

Nemohl vědět, že právě v té chvíli leží zastupující říšský protektor, Obergruppenführer SS a generál policie Reinhard Heydrich ve strašných bolestech mezi bedničkami s leštidlem na špinavé podlaze staré dodávky, která rozhrkaně míří k blízké nemocnici Na Bulovce.


A takhle to dopadlo:

Když Gabčík zasouval pistoli zpět do podpažního pouzdra, všiml si, že se k zastávce před mostem blíží tramvaj. Znovu se rozběhl. Mohl si to dovolit – na člověku, který dobíhá tramvaj, těžko mohl někdo vidět něco podezřelého.

Naskočil na zadní schůdky právě ve chvíli, kdy se tramvaj začala rozjíždět. Ještě jednou se podíval nahoru k zatáčce. Stál tam pořád ten stejný zástup, a pořád nikde žádné sirény, žádné německé uniformy.

Zhluboka se nadechl.

Nemohl vědět, že právě v té chvíli leží zastupující říšský protektor, Obergruppenführer SS a generál policie Reinhard Heydrich ve strašných bolestech mezi bedničkami s leštidlem na špinavé podlaze staré dodávky, která rozhrkaně míří k blízké nemocnici Na Bulovce.

Zvláštní vlak

Dneska jsem se dočetl (jo, jsem v poslední době nějak umanutý na knížky o Třetí říši, budu s tím muset něco udělat, jinak mi knihovnu vyrabuje nějaký lidumilný spolek nebo neonáckové), že Himmler měl svůj osobní vlak. Jmenoval se Sonderzug Heinrich.

Už nikdy nedám svému autu jméno.

Prioritizovat sec vam sily staci

Copywriter si zvykne na všechno.

I když mu klient napíše, že by potřeboval tak do hodinky pokrátit a nějak zevtipnit přiložený soubor Bible.doc na 160 znaků, aby se mu to vešlo do esemesky a ještě k tomu přidat, že tato obchodní sdělení si můžete zrušit na čísle tom a tom, a že jsme přestěhovali náš stánek v obchoďáku v Pardubicích o tři metry a že naše firma třídí plechovky od sardinek a hlavně to srdíčko, aby prej v tom bylo.

A vy to uděláte.

Pak je tu ale ještě vysoká škola textařská, kterou vám udělí milá a celkem ovladatelně vypadající slečna od klienta, která napíše, že ví, že toho máte moc, ale že by šupinky potřebovala jenom jeden tituleček… ani tam není vlastně moc co psát, má to jenom 23 znaků (IT jim na web na titulky víc místa neudělal, ale to se tam vejde… nevejde… vejde… au… no vidíš). A že marketing by do těch 23 znaků nějak potřeboval nacpat název služby – ta má znaků 31, ale to nějak pude, že. A oddělení značky by tam rádo slyšelo ozvuk svého letošního vánočního sloganu, nějakou tu rolničku a taky ty velký zahnutý žuby nahoru. A ona by zase ráda, aby to bylo do hodiny. A že je zrz a šik, tak jí to slíbíte.

Tak nad tím sedíte a nic. No jak by taky jo. Vždyť je to pitomost. A tak sednete a napíše té zrz a šik slečně, aby si to zadání radši ještě s kolegy probrala, že se vám to nezdá. Buď těch znaků bude víc nebo v tom titulku nemůže být celý vesmír.

Firma na druhé straně se poradí… patrně větou: hele, ať si nevymejšlí a maká, za ty prachy… a slečna vám libou češtinou napíše:

Snazila jsem interne tlacit na redukci poctu sdeleni, ktere jsou pozadovane v headlinu zohlednit, ale vic prioritizovat kolegove jiz nemohli. A prosim, meeting mam uz za 10 minut.

Tak sedíte a lámete si hlavu. A v tom – zrzka zase píše. Že by dostali rozum?

Mluvila jsem o tom urgent zadani prave s nasim panem generalnim. Bylo by mozne tam jeste zminit planovany rust nasi spolecnosti v pristim tercialu? Diky.