Archiv pro měsíc: Únor 2020

Dnešní zákony o médiích veřejné služby už umíme obcházet dokonale, je načase nastavit fungující pravidla

Napsat komentář

foto: Ann Kathrin Boppová, Unsplash

Názor Martina Gromana: Volba členů rad České televize a Českého rozhlasu ukázala, že dnešní mediální zákony umíme leda výborně obcházet. Výsledkem je fraška na všech frontách, která povede k jedinému – k nápadům na nové zákony a nová řešení. Zvládnout tento riskantní moment tak, aby veřejnoprávní média zůstala nezávislá, bude náročné. Především pro zákonodárce.

Máme za sebou první kolo volby nových členů rad České televize a Českého rozhlasu a vlastně ani není proč k němu samotnému ještě něco dodávat. Všechno už v posledních dnech zaznělo. O kandidátech všeho druhu, o podivných i komických organizacích, které je nominovaly, o absurdních i naivních vystoupeních některých uchazečů, která jsme mohli masochisticky sledovat celé tři dny od rána do večera online. Abychom pak na konci zjistili, že to zatím dopadlo, jak se čekalo. Titulky začínající stále slovem Xaver jsou toho dokladem.

Emocí kolem toho bylo dost a dost, ale hlavně se ukázalo, že jestli všem, kteří se snaží do těchto voleb zasáhnout, o něco skutečně jde, je to obcházení zákona. Rozhodně ale ne jeho transparentní naplňování.

SMS politikovi jako standard

Zákony o České televizi a Českém rozhlase mají jeden hlavní úkol. Zajistit nezávislost těchto médií veřejné služby. Především ekonomickou, redakční, politickou. Proto zákonodárci po televizní krizi hledali model, který by byl toho zárukou. Zdá se ale, že dostatečně nepočítali s vynalézavostí a umem zájemců o místa v radách a především jejich podporovatelů, či přímo politických přátel.

Jenže zákony určují meze a za ně se chodit nemá. Jinak jsme mimo zákon. Možná to není zrovna vhod našim aktuálním potřebám a tužbám, pak ale svorně změňme zákon, nebo dané meze dodržujme.

Podle takzvaných mediálních zákonů má totiž jednotlivce ucházející se o místo v radě delegovat občanská společnost, spolky, organizace, odbory, univerzity, církve atd., které reprezentují kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.

Pokračování v DeníkuN

Noví Peroutkové rostou, prostor pro kvalitní novinařinu se ale zmenšuje, tvrdí Groman

Napsat komentář

Podle historika, novináře a předsedy Společnosti Ferdinanda Peroutky Martina Gromana se prostor pro kvalitní novinařinu v Česku dramaticky zmenšuje. Nastal proto čas pro velkou společenskou debatu o budoucnosti kvalitních médií. „Musíme se připravit na to, že pokud chci službu, budu si ji platit,“ tvrdí Groman v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

foto Michael Kratochvíl

Jste předsedou Společnosti Ferdinanda Peroutky, jednoho ze symbolů kvalitní české novinařiny. Jak je na tom podle vás domácí žurnalistika dnes?

Patří k jakési české tradici lamentovat nad tím, že je to nebo ono v krizi. Ale přes ty krize jdeme klopotně dál a někdy i vzhůru. Při vybírání nositelů Peroutkovy ceny (ocenění, které Společnost Ferdinanda Peroutky každý rok v únoru uděluje nejlepším českým novinářům – pozn. red.) si vždy uvědomuji, že jsme na tom nakonec dobře. Každý rok nás mrzí, že jsme cenu tomu nebo onomu nedali, a slibujeme si, že příště už určitě. Takže dobrých a kvalitních novinářů máme dost. Pokud v něčem vidím problém, je to v povážlivém a rychlém zmenšování prostoru pro kvalitní žurnalistiku, kterou tito lidé dělají a chtějí dělat.

Co tím myslíte konkrétně?

Žurnalistika jako metoda myšlení, práce a nazírání reality podle mě pod vlivem moderních technologií devalvuje.

To zní hodně staromilsky.

To není staromilství, ale konstatování faktu. Psát a hlavně publikovat dnes může každý. Máme tu spoustu lidí, kteří píší, vysílají, ale nejsou žurnalisty. Jsou spíš aktivisty, bojovníky za nějakou ideologii nebo utilitární zájem, ale tváří se jako žurnalisté.

Pak je tu novinářský stav jako takový. Myslím, že se málo snaží své standardy hájit, odlišit se, ubránit si co největší a otevřený prostor pro realistické informování i pravdivé komentování skutečnosti. Nepěstuje se otevřená kritika novinařiny mezi žurnalisty samotnými, reflexe toho, co se píše, jak se píše, jak argumentujeme. Spíš to připomíná zákopovou válku: píšeš s námi, nebo proti nám.

Plné znění rozhovoru na Aktualne.cz