Dnešní zákony o médiích veřejné služby už umíme obcházet dokonale, je načase nastavit fungující pravidla

foto: Ann Kathrin Boppová, Unsplash

Názor Martina Gromana: Volba členů rad České televize a Českého rozhlasu ukázala, že dnešní mediální zákony umíme leda výborně obcházet. Výsledkem je fraška na všech frontách, která povede k jedinému – k nápadům na nové zákony a nová řešení. Zvládnout tento riskantní moment tak, aby veřejnoprávní média zůstala nezávislá, bude náročné. Především pro zákonodárce.

Máme za sebou první kolo volby nových členů rad České televize a Českého rozhlasu a vlastně ani není proč k němu samotnému ještě něco dodávat. Všechno už v posledních dnech zaznělo. O kandidátech všeho druhu, o podivných i komických organizacích, které je nominovaly, o absurdních i naivních vystoupeních některých uchazečů, která jsme mohli masochisticky sledovat celé tři dny od rána do večera online. Abychom pak na konci zjistili, že to zatím dopadlo, jak se čekalo. Titulky začínající stále slovem Xaver jsou toho dokladem.

Emocí kolem toho bylo dost a dost, ale hlavně se ukázalo, že jestli všem, kteří se snaží do těchto voleb zasáhnout, o něco skutečně jde, je to obcházení zákona. Rozhodně ale ne jeho transparentní naplňování.

SMS politikovi jako standard

Zákony o České televizi a Českém rozhlase mají jeden hlavní úkol. Zajistit nezávislost těchto médií veřejné služby. Především ekonomickou, redakční, politickou. Proto zákonodárci po televizní krizi hledali model, který by byl toho zárukou. Zdá se ale, že dostatečně nepočítali s vynalézavostí a umem zájemců o místa v radách a především jejich podporovatelů, či přímo politických přátel.

Jenže zákony určují meze a za ně se chodit nemá. Jinak jsme mimo zákon. Možná to není zrovna vhod našim aktuálním potřebám a tužbám, pak ale svorně změňme zákon, nebo dané meze dodržujme.

Podle takzvaných mediálních zákonů má totiž jednotlivce ucházející se o místo v radě delegovat občanská společnost, spolky, organizace, odbory, univerzity, církve atd., které reprezentují kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.

Pokračování v DeníkuN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *