Krátit, rubat, rvát ze živého

Jo, rubání textu to je copywriterova slast.

Volá grafik, že rozhovor teče. Je tam textu tak na dva rozhovory a co prej s tím. Jiní se hroutí, editor však neváhá, koukne a vidí, že rozhovor pěkně přirozeně končí v půlce, dál už jsou to jenom pindy (teda snad, kdo by se s tím četl). Tak půlku rovnou vyhodí. Stačí tak? No stačí. Super…

To ještě není nic složitého. Jdou i horší věci. Teď jsem třeba pro rozhlas připravoval čtení z románu Jiřího Šulce Dva proti Říši. Knížka napínavá jako kšanda. Když jsem ji četl, nepustila mě celou noc do postele. Když jsem ji pak četl už s tím, že ji budu muset pokrátit, dost jsem se třásl děsem… Z nějakých 400 stránek udělejte 150, aby to pořád byl super román… A aby vás autor rovnou nezabil. Ale mě to krácení baví. Sekat cizí texty to je pro editorský řezníky pošušňáníčko.


Tak abyste neřekli, tady máte ukázku. Nejdřív originální text:

Josef Gabčík doběhl na hlavní silnici vedoucí k mostu. Nedokázal potlačit zvědavost a podíval se nahoru, do zatáčky, kde se to všechno tak pokazilo. Viděl srocený dav a nejasně slyšel i hlasy.

Vzdychl a obrátil se znovu dolů, k mostu. Heydrichovo auto přes něj dnes sice nepojede, ale Heydrich nepochybně ano. Ulice před ním vypadala úplně normálně, jako by se tu dnes nic zvláštního nestalo. Vypadalo to, že poplach ještě nikdo nespustil.

Když zasouval pistoli zpět do podpažního pouzdra, všiml si, že se k zastávce před mostem blíží tramvaj. Znovu se rozběhl. Mohl si to dovolit – na člověku, který dobíhá tramvaj, těžko mohl někdo vidět něco podezřelého.

Naskočil na zadní schůdky právě ve chvíli, kdy se tramvaj začala rozjíždět. Ještě jednou se podíval nahoru k zatáčce. Stál tam pořád ten stejný zástup, a pořád nikde žádné sirény, žádné německé uniformy.

Zhluboka se nadechl.

Nemohl vědět, že právě v té chvíli leží zastupující říšský protektor, Obergruppenführer SS a generál policie Reinhard Heydrich ve strašných bolestech mezi bedničkami s leštidlem na špinavé podlaze staré dodávky, která rozhrkaně míří k blízké nemocnici Na Bulovce.


A takhle to dopadlo:

Když Gabčík zasouval pistoli zpět do podpažního pouzdra, všiml si, že se k zastávce před mostem blíží tramvaj. Znovu se rozběhl. Mohl si to dovolit – na člověku, který dobíhá tramvaj, těžko mohl někdo vidět něco podezřelého.

Naskočil na zadní schůdky právě ve chvíli, kdy se tramvaj začala rozjíždět. Ještě jednou se podíval nahoru k zatáčce. Stál tam pořád ten stejný zástup, a pořád nikde žádné sirény, žádné německé uniformy.

Zhluboka se nadechl.

Nemohl vědět, že právě v té chvíli leží zastupující říšský protektor, Obergruppenführer SS a generál policie Reinhard Heydrich ve strašných bolestech mezi bedničkami s leštidlem na špinavé podlaze staré dodávky, která rozhrkaně míří k blízké nemocnici Na Bulovce.

Napsat komentář