Reflexe: Protektorát není jen německý, ale taky náš

Zde k poslechu

Když se Pražané probudili 16. března 1939, poletoval jim za okny sníh a po ulicích projížděl wehrmacht. Skončila druhá republika. Jak to ovlivnilo život tehdejších lidí a jak to ovlivňuje nás dnes? Okupaci vnímáme často jako jednorázový akt, ale on to byl proces. Těch pár měsíců druhé republiky ohnulo páteře, racionalizovalo nezvratný proces a odpor nebyl nijak silný. Co v nás tehdy vyvrcholilo, co vyplulo na povrch? A nestojí tehdejší dění v myslích lidí za tím, že za pár let pak vstoupí mnozí do strany, smíří se se srpnem 68 a předají tuto zkušenost dalším generacím? Je protektorát jakási konzerva v čase, která má začátek a konec, moc se nás vlastně netýká, přežili jsme ho a bude dobře, nebo je to společenský stav, který měl své kořeny a také následky?

Často se hovoří o tom, že jsme se nevyrovnali s dědictvím komunismu, ale my jsme ještě nevedli ani hlubokou a odvážnou debatu o tom, co si česká společnost odnesla z protektorátu. Jak dosvědčují historici mladší generace, v archivech se najde dost dopisů, kterými čeští občané po březnu 1939 píší například Emilu Háchovi, co všechno se má napravit a změnit, že legionáři nemají mít své výhody, že Romové jsou riziko pro klid ve společnosti apod. Demokratické elity si zase za druhé republiky i po březnu 1939 vyslechly, že to ten jejich liberalismus a demokracie nás přivedly do problémů, za které teď musí platit všichni atd. Hledali se viníci, národ se měl semknout, což se dalo udělat jen tím, že jeho jádro vyčlení ze svých řad menšiny národnostní, ideové a další… Jak v Reflexích zazní, protektorát bereme pořád ještě jako německý, ale on byl hodně také náš, český. A v čem všem se to projevilo, to bude na delší debatu.

V březnových historických Reflexích! bude Martin Groman sledovat vývoj české společnosti za druhé republiky a na počátku Protektorátu Čechy a Morava s Radkou Šustrovou z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a s Jaromírem Mrňkou z ÚSTR. O filmech roku 1939 pohovoří také Petr Bednařík z Fakulty sociálních věd UK v Praze.

Reflexe! ČRo Vltava 24. března 2018, 17:00

Reflexe: 
Únor 1948

Zde k poslechu

Je to přesně 70 let, co se Klement Gottwald vrátil z Hradu od prezidenta republiky a na Můstku z korby náklaďáku pronesl svůj ikonický projev. Často se ještě dnes tvrdí, že převrat tehdy proběhl de facto legálně, podle Ústavy. Že Lidové milice měly jen zastrašovat. Že stejně nešlo nic dělat, protože jsme už byli v zóně vlivu Stalinovy Moskvy. Že demokratičtí ministři byli naivní bloudi, kteří naletěli komunistům. Silná slova, odpovídají historické realitě a známe ji už vlastně do detailu?

Únorové Reflexe! se zaměří především na to, jestli demokraté ve vládě s totalitáři mohou vůbec obstát a co způsobilo, že nakonec demise proběhla jinak, než jak ji plánovali. Jaká byla role sociální demokracie, Jana Masaryka i prezidenta Edvarda Beneše? A může historii nebo třeba jen politiku měnit jedinec, i kdyby to byl prezident republiky, když proti němu stojí síla akčních výborů, hrozba teroru, Lidové milice, páté kolony uvnitř nekomunistických stran… Petr Pithart situaci tehdejších demokratů popisuje slovy: “Oni přišli na hřiště a byli vystrojeni na tenis, ale hrálo se rugby. Těžko jim vyčítat, že v tom neobstáli.”

V historických Reflexích! bude Martin Groman tentokrát debatovat s Michalem Pehrem – historikem z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky, Janem Kalousem – historikem z Ústavu pro studium totalitních režimů a s již zmíněným právním historikem a bývalým předsedou Senátu Parlamentu ČR Petrem Pithartem. Jejich hovor doprovodí ukázky ze vzpomínek Prokopa Drtiny Československo, můj osud v podání Miroslava Doležala a části rozhovoru s Josefem Pavlem o Únoru 48 – tento rozhovor vznikl k dvacátému výročí únorových událostí, tedy v roce 1968, kdy byl Josef Pavel, někdejší velitel Lidovým milicí, ministrem vnitra a jedním z mužů Pražského jara.

Reflexe! ČRo Vltava 24. února 2018, 17:00